SWAY DASAFO - Spasitel UK hiphopu

“ Inspirují mě lidi, kteří vidí hudbu jako zábavu, ne kopírování někoho jiného.”

“ Ale po čase už to působilo dětinsky... na battlech si nemůžes postavit kariéru. Obvzlášť potom, co přišlo do kin 8 Mile.”

“ Vyhrát battle znamená ponížit soupeře, ne přijít a rapovat o vesmíru, nebo ukázat všem, kolik slov ze slovníku si pamatuješ.”

“Dělají tyhle věci (soutěž o účast na desce Street’s Disciple) ne jako kolabo s Nasem, ale jako soutěž, kterou se musíte probít. Rozhodl jsem se do toho jít, ne abych se objevil vedle Nase, ale abych ukázal, že i my máme dobrý skills, aniž bychom někomu kouřili. Ostatní vymejšleli nějaký šílený rýmy, ale já tam šel a začal ho ponižovat.”

Rodney P o něm řekl, že je to nejlepší MC, kterého kdy slyšel. Spolupracoval s The Streets, jel turné s Dizzie Rascal, objevil se na několika nejžhavějších party peckách minulého roku a je jedním z nejvíce diskutovaných rapperů v Británii. Týpek, kterej dokáže změnit tvář britský hudby. Stále víc a víc MC´s stírá rozdíl mezi grime, garage, drum´n´ bassem a hiphopem, ale nikdo to nedokáže s takovou jistotou, humorem a skills. Tohle je novej druh MC - Mr Sway Dasafo. Nebo si snad dokážete představit, že by dokázal jen tak někdo jít na anglickou soutěž o účast na remixu anglické verze Nasovi desky Street’s Disciple a ve svém soutěžním rapu Nase dissoval? To chce trochu sebejistoty a něco mi říká, že o tomhle chlapíkovi ještě uslyšíme.

- Tuco: Můžeš popsat svůj styl?
Sway Dasafo: Můj styl je všechno, co mě ovlivňuje. Jsem Brit, narozený v Londýně s africkým původem. Bydlím ve čtvrti Hornsey mezi Musel Hill a Woodgreen v severní části Londýna. Woodgreen je fakt ghetto se spoustou násilí a zločinu, Musel Hill je zase spíš pro střední vrstvu. Jsem přesně uprostřed, takže jsem ovlivněnej oběma stranama, a to všechno dávám do svojí hudby. Jsem hiphopovej umělec, ale stejně tak jsem ovlivněnej grimem a drum´n´ bassem. To všechno je Sway.

- Koho bys označil za svůj hudební vzor?
Když jsem byl malej, než jsem se dostal k rapu, měl jsem hodně rád pop. Mám rád zábavu, dobrou a příjemnou hudbu. Michael Jackson bude vždy jedním z mých oblíbenců. Na jeho hudbě jsem vyrostl. Když jsem se propracoval k rapu, inspirovalo mě hodně lidí. Mám rád Slick Ricka, protože si i ve Státech jako jeden z mála zachoval sám sebe. Mnoho jiných britských muzikantů, např. Craig David, který byl u nás dost populární, se přizpůsobil hudbě ve Státech a chtěl to zatáhnout zpátky k nám. Ale my tu už měli Usherovy alba, takže podruhé se mu moc nezadařilo. Ale Slick Rick si zachoval svůj styl, akcent a britský humor, a to znamená hodně. Ovlivňuje mě každej, kdo je dobrej a umí to, co nikdo jinej.

- A kdo tě inspiruje z domácí scény?
Na domácí scéně je mnohem lehčí být ovlivněnej, navíc když jsi její součástí. Učíme se jeden od druhého, jako Dizzie, Pirelli (jeden z nejvynelázavějších rapperů). Inspirují mě lidi, kteří vidí hudbu jako zábavu, ne kopírování někoho jiného.

- Co tvoje pozice na scéně, s kým spolupracuješ ?
S pár lidma jsem už spolupracoval. Kolaba mě zajímaj, ale u nás se každej snaží na tom druhým vydělat, protože je to tu docela malý. Musíš si dávat pozor na to, s kým pracuješ. Dokud to půjde, budu dělat s těma, který znám. Ale jestli se budu chtít dostat na vyšší level, budu muset začít spolupracovat i s těma, co už maj dobrý jméno. Teď jsem dělal kolabo s The Streets na singlu Mitchell Brothers, což je kapela, kterou prosazuje, s Terry Walker, další zajetý jméno, má podepsanou smlouvu s Def Jam UK. Ale převážně spolupracuju s lidma kolem mě.

- A co battly, jak ses k nim dostal?
Battlování byl vždycky můj způsob života. Už ve škole jsem byl průšvihář a provokatér. Takže teď jen kombinuju svůj smysl pro humor, lyriku a hru se slovy. Když jsem vyšel školu, snažil jsem se v rapu prosadit. Jediná možná cesta jak toho docílit, bylo postavit se těm nejlepším rapperům. V tý době to byli lidi jako Skinnyman, Chester P atd. Bylo mi jen šestnáct, ale chtěl jsem jim to nandat. A tak jsem šel a dělal si zářezy. Ale po čase už to působilo dětinsky... na battlech si nemůžes postavit kariéru. Obvzlášť potom, co přišlo do kin 8 Mile, protože to vypadalo, že se každej snaží akorát napodobit ten film, aniž by si uvědomoval, že to tu bylo i před tím.

- Na svém CD říkáš, že už jsi battly vzdal, protože se nechceš navážet do něčí mámy, když neznáš jeho rodinnou situaci. Je to pravda?
Jo, to jsem myslel tou dětinskostí. Je toho hodně, co můžeš o někom říct. Někdy lidi nerozumí tomu, co znamená vyhrát battle. Vyhrát battle znamená ponížit soupeře, ne přijít a rapovat o vesmíru, nebo ukázat všem, kolik slov ze slovníku si pamatuješ. Některý lidi si to pletou a pak se divěj, když přijdu a začnu se navážet do jejich hadrů. A ty vtípky o matkách se někdy můžou zvrhnout v něco horšího než jen verbální souboj. A já na tohle nemám čas, nejsem násilník. Nemám rád, když někdo vyvolává problémy. Právě teď se grime scéna pomalinku, ale jistě sama zabíjí, každý druhý rým je ujetej: “udělám tvojí mámě tohle a tamhleto”. Chápu, že lidi mají v sobě spoustu hněvu, zvlášť v týhle muzice lidí z bytů pro sociálně slabý jako jsem já. Potřebuješ tomu dát v hudbě volnej průchod a vyjádřit se, někdy ale zapomínáme, že nás lidi poslouchaj.

- A co ta záležitost s Nasem? Vzniká tu nějakej přesoceánskej beef?
Jsme stejně talentovaní jako jakýkoliv Američan. Ani si nemyslím, že by hip hop vznikl ve Státech. Odtamtud pochází název, ale hudba v Americe nikdy nezačala. Hudba je všude kolem nás, je to zábava a byla tu už před Biblí. Takže kecy jako “rap je americká záležitost” mi lezou na nervy. A Američani z tohohle tvrzení žijou, chovaj se k nám, jako kdybychom byli nějaká charita a aby se líp prodávali, pořádají takovýhle soutěže, jako “vyhraj šanci být na Nasově albu”. (Minulý rok vyhlásil Nasův label Columbia soutěž pro britský MC´s, jejíž vítěz se měl objevit na britské verzi Street’s Disciple.) Dělají tyhle věci ne jako kolabo s Nasem, ale jako soutěž, kterou se musíte probít. Rozhodl jsem se do toho jít, ne abych se objevil vedle Nase, ale abych ukázal, že i my máme dobrý skills, aniž bychom někomu kouřili. Ostatní vymejšleli nějaký šílený rýmy, ale já tam šel a začal ho ponižovat. Přišel jsem se sloganem “libra je silnější než dolar”. Mluvil jsem i o únosu jeho ženy. Věděl jsem, že nevyhraju, ale byl to nejvíc diskutovanej výstup z celý soutěže.

- Slyšel jsem, že do toho šlo i nějaké větší jméno z UK scény, někdo jako Skinnyman, je to tak?
Ale jasně kámo, i Baby Blue. Pak lidi jako já a další lidi na vzestupu, sakra talentovaní MC’s jdou do zasraný soutěže a uvádí ho do rozpaků. Dokážeš si představit, že by udělal Jay-Z soutěž o účast na svém albu, který by se zúčastnili Scarface nebo Ludacris? Musíme stát na vlastních nohou. Talent může pocházet úplně odkudkoliv kámo. Věřím, že klidně můžou být lidi z Prahy, co jsou lepší než devadesát procent rapperů ze Států.

- Kdy můžeme čekat, že se objeví na krámech tvoje LP?
Svoje první LP vydám nezávisle na Dcypher Alliance. Distribuovat ho bude All City Records - label Dana Greenpeace a vyjde v září. Mám dva mixtapy This Is My Promo. Dostávám hodně nabídek z major labelů, ale pro mě je úspěch zůstat nezávislý.

- Nějaký vzkazy?
Zdravím všechny v Český Republice. Bylo by skvělý slyšet nějakej váš hip hop. Kdokoliv mě můžete kontaktovat na swaydasafo1@hotmail.com . Každej, kdo u vás něco dělá, protože jinak nemám možnost si od vás něco poslechnout. Pokračujte v tom, co děláte. A jestli jste dobrý, určitě prorazíte. Peace.

Text: Tuco

Citace z rohovoru DJ Tuco, vyslo v časopise BBARAK # 39 / 2005.

 

 
 
 
 
 
 
 

 

© 2005 All rights reserved. Love Planet.