Tata Bojs tvoří od začátku nerozlučné
duo Mardoša a Milan Cais p3D-01. Mardoša je baskytarista,
originální postavička s vysokým hláskem a svérázným
smyslem pro humor, textař s nadáním pro úžasné slovní
hříčky a ztělesněné fluidum skupiny. Milan Cais je
zase zpěvák, bubeník a motor kapely, jako výtvarník
stojí i za vizuálním ztvárněním jejich koncertů, jako
spoluproducent pak hlídá i kapelový zvuk na deskách.
Spolu kamarádí už od základní školy, kde Tata Bojs
ještě s kytaristou Marečkem Padevětem založili. První
koncert měli v červnu v 1988 ve školní tělocvičně,
tedy na konci osmé třídy (oba jsou ročník 1974). Brzy
se legrační pubescenti stali atrakcí klubové scény.
Ostřílení muzikanté si je často brali pro své vlastní
pobavení jako předkapelu a publikum se zamilovalo
především do Mardošových ultrasuchých vtípků, kterými
zachraňoval situaci v momentě, kdy se něco pokazilo.
A to se stávalo prakticky pořád. Chlapci ale začali
časem své nástroje obstojně zvládat, připravovali
první koncepční koncerty (Tata Bojs jako černoši,
Tata Bojs jako podnikatelé, Tata Bojs a Josef Lada)
a když v roce 1995 přišel do kapely místo Marečka
nadaný Marek Doubrava (kytara, klávesy, zpěv), kapela
začala být zajímavá v první řadě hudbou, a teprve
potom všemi přidruženými vychytávkami. Debutové album
Ukončete nás...z roku 1997 bylo živou vodou na zdejší
ztrouchnivělý rockový mlýn, to album navíc míchal
uznávaný Američan Jonathan Burnside (kromě Tata Bojs
spolupracoval i s Nirvanou, Depeche Mode nebo Faith
No More) a z velmi povedené desky vykrystalizovalo
i několik velkých hitů jako Divnosti nebo hymna všech
alergiků Jaro. Z Tata Bojs se mezitím stala už všemi
respektovaná kapela, na koncertech měli plno, fanouškovské
řady se rozrůstaly a kapela měla jen samé dobré recenze.
V roce 1997 také uspořadali v pražském klubu Roxy
nákladnou a nevídanou show s názvem Tašou, kde v režii
Martina Krejčího, který o několik let později za klip
ke skladbě Duševní od Tata Bojs obdrží Cenu APH –
Anděl 2001, propojili hudbu, divadlo a film způsobem,
z něhož by i popmartovým U2 spadla závistivě čelist.
Kvůli vysokým nákladům ale nemohla být tato fascinující
podívaná bohužel už nikdy opakována. V roce 1998 ještě
vydali akustické album Nekonečná stanice a poté už
po nich skočila velká gramofirma Warner Music, která
jim umožnila nahrát třetí velké a ve všech směrech
zásadní album Futuretro, které vyšlo na jaře roku
2000.
*****
Album s originálním konceptem „revival budoucnosti“
patří právem mezi nejzásadnější alba, která u nás
po revoluci vyšla. Vytříbený styl Tata Bojs do sebe
pozřel nejrůznější vlivy od Bedřicha Smetany až po
drum and bass a výsledkem je zcela eklektická a dobrodružná
nahrávka, která vás nikdy nepřestane bavit. Futuretro
bylo doslova napěchované samými silnými skladbami
včetně singlů Ramínka, Maličká a Duševní a kapela
se díky němu rázem ocitla v úplně jiné lize. Křest
desky proběhl velkolepě v pražském divadle Archa,
kde se to na pódiu jen hemžilo nejrůznějšími hosty,
projekcemi, speciálními dekoracemi. Vzápětí kapela
vyrazila na nekonečné turné po českých klubech a festivalech
před zásadně plnými hledišti. Na konci roku se pak
Futuretro podle očekávání uplatnilo snad ve všech
výročních anketách. Tata Bojs zcela smetli anketu
Volby rocku časopisu Rock & Pop (album, skladba,
skupina a klip roku), za album roku označil jejich
Futuretro i Rolling Stone, získali také dvě velmi
ceněné nominace v cenách Akademie populární hudby
(album a objev roku). Přelomový rok pak zakončili
prestižním silvestrovským koncertem v televizním pořadu
Noc s Andělem. O to příjemnější ale je, že samotná
kapela zůstala i přes takový úspěch zcela v pohodě
a na hony vzdálena sebemenší aroganci, kterou tak
dobře známe u jiných skupin, kterým k zvednutému nosánku
stačila jen jedna věta v nějakém obskurním plátku.
„Tyhle věci kapele, myslím, dost pomáhaj a možná i
víc, než si my můžeme uvědomit. Bereme to jako pozitivní
věc, která dotváří náš vývoj, ale myslím, že to zase
až tak neprožíváme, i když jsme polichocený,“ říká
Milan Cais. Mardoša dodává: „Když jsme dřív nic nedostávali,
tak když jsem četl o kapelách, co byly oceňovaný,
přišlo mi, že už jsou někde jinde. Teď když nějaký
ceny máme i my, tak jsem čekal, že se něco stane,
ale ono se nic nestalo. A přitom ostatní lidi tě vnímají,
že už seš na jiný úrovni a ptají se, jaký to je. Ale
já opravdu nevím, jaký to je.“
******
Jak už to ale někdy bývá, v tom nejlepším odešel z
kapely Marek Doubrava, unavený nekonečným koncertováním.
Stalo se to na konci roku 2000 a , i když byl Marek
hlavně jako velmi talentovaný muzikant pro kapelu
velmi důležitý, Tata Bojs jeho odchod ustáli. Uspořádali
konkurs na nového kytaristu, který vyhrál také velmi
talentovaný Maťo Mišík, mimochodem syn rockové legendy
Vladimíra Mišíka. Mezitím se stálým hostem kapely
stala i zpěvačka Klárka Nemravová, moderátorka Rádia
1 a bývalá zpěvačka elektronické kapely Significant
Other, s níž skupina nahrála již album Futuretro.
Velmi důležitou součástí týmu Tata Bojs se stává i
producent a zvukař Dušan Neuwerth, se kterým se kapela
zkamarádila během natáčení Futuretra. Od té doby jezdí
s Tata Bojs jako stálý zvukař a jeho pověst zvukového
odborníka je vyhlášená - ostatně produkoval i tolik
úspěšný debut Magnetické pole a následné druhé album
V siločarách skupiny Kryštof. Jako spoluproducent
se podílel na albu Ecstasy of St. Theresa Slowthinking
a dále na debutech slovenských Veneer a kopřivnické
Nieriky.
Na jaře 2001 vyšlo další album Tata Bojs Termixes,
které - jak už název napovídá - bylo plné remixů kousků
z Futuretra a to od velmi zvučných jmen. Tata Bojs
zremixovaly dokonce i britské hvězdy Transglobal Underground
a Zion Train (něco takového se dosud žádné české kapele
nepodařilo a zájem těchto veličin světové hudby dokazuje,
že kvalita Tata Bojs přesahuje hranice naší země -
bez ohledu na češtinu), ale i celá řada důležitých
jmen tuzemské scény - Jan P. Muchow, Laco Lučenič,
DJ Touchwood, Öggg a další.
*****
Další album Tata Bojs se objevilo na světě na jaře
roku 2002 a dostalo název Biorytmy. Mardoša se zamýšlí
proč právě Biorytmy : „Souvisí to s obalem, který
je celý laděný do flóry - takže samý kytičky. Zajímá
nás i spojitost mezi lidskými biorytmy a hudebními
rytmy. Hudba ty přírodní rytmy kopíruje, vždyť se
třeba říká, že srdce embrya tepe rychlostí 120 BPM,
což je ideální taneční rytmus. Je to prostě takový
návrat k přírodě...(smích)“ To album je samozřejmě
velmi rytmické, zároveň ale i velmi melodické - mnohem
víc, než jsme kdy byli u Tata Bojs zvyklí. Na Biorytmech
se promítá určité zklidnění a vyspění muzikantů, deska
je totiž přijatelnější a zadumanější než jejich předchozí
alba, zároveň ale kapela rozhodně nepřišla o svoji
pověstnou energii a také o specifický a tolik příjemný
humor. „Už od začátku jsem věděl, že ta deska bude
zamyšlenější, melancholičtější. Až jsem si myslel,
že to bude moc, ale pak tam vznikly ty srandy, takže
se to vyrovnalo. I hudebně to je samozřejmě jiný,
ale to je logický. Dřív to bylo víc o kytarách, poslouchali
jsme i tvrdší kapely, ale já už si teď Faith No More
tolik nepouštím. Spíš hledám v hudbě atmosféry. Taky
jsme chtěli dosáhnout kvalitního zvuku a hodně jsme
to porovnávali s nahrávkama ze zahraničí. A když jsme
zjistili, že co se týče zvukového spektra naše deska
hraje stejně dobře jako třeba Garbage, o nichž se
říká, že mají nejlepší zvuk, byl to pro mě opravdu
blaženej pocit,“ lebedí si Milan Cais. A opravdu,
to není jen tvrzení jednoho sebevědomého chlapíka,
ale holý fakt. Tata Bojs se svým novým albem zase
posunuli tuzemskou scénu o kousek dál. Proklatě chytrý
a zábavný pop nové éry, který se nepodbízí, ale zároveň
funguje a má v sobě velmi sympatickou chytlavost.
Biorytmy jsou navíc zcela vyrovnanou nahrávkou, každá
skladba je dobrá a něčím zajímavá.
*****
Biorytmy se hned po vydání dostaly rovnou z nuly na
první místo albového žebříčku IFPI, což byla zlomová
událost pro celý český showbyznys. Po nekonečné okupaci
prvního místa Rebely a Těžkým Pokondrem se tak stalo
něco, co nečekali ani ti největší optimisté. „Jdu
teď k babičce Jiřince na oběd a myslím si, že až jí
to řeknu, bude mít opravdu velikou radost. S největší
pravděpodobností to hned, jak odejdu, zatelefonuje
babičce Mirunce," prohlásil bezprostředně po
zveřejnění žebříčku se svým typickým nadhledem Mardoša.
To ale nebyl zdaleka jejich jediný jarní úspěch. Poněkud
ostřejší klip k singlu Tanečnice, v němž jsou všichni
členové kapely postupně brutálně zavražděni, si velmi
dobře vedl v televizních hitparádách Eso a Medůza,
Tata Bojs si také spolu s Lucií, Danem Bártou a dalšími
špičkami české scény zahráli jako hosté slavnostního
předávání cen Anděl 2001 v přímém televizním přenosu.
A to už něco znamená. Jejich velmi stylový klip k
písni Duševní z Futuretra pak ještě k tomu získal
cenu Akademie populární hudby Anděl 2001 pro nejlepší
videoklip roku 2001. Následovalo velkolepé Biorytmy
tour, pro které Milan Cais navrhl nákladnou a originální
scénu včetně obří hlavy, která měla místo očí a pusy
obrazovky, a třímetrových nafukovacích květin, co
se volně vznášely v prostoru.
Turné začalo už několik týdnů dopředu beznadějně vyprodaným
křtem v pražské Arše (o pražský koncert byl konečně
tak velký zájem, že ho musela kapela zopakovat – a
vyprodané bylo I nastavené datum), pokračovalo napříč
celou republikou a vyústilo v úspěšné tažení po největších
festivalech včetně exkluzivních Creamfields. Po festivalové
nakládačce si chlapci dali alespoň drobné prázdniny,
které vyplnili cestou do St. Tropéz, kde si splnili
touhu vidět reálie z jejich milovaných francouzských
komedií na vlastní oči. Tato cesta pak předznamenala
tzv. francouzský podzim Tata Bojs. Kapela nafotila
stylové fotky v četnických uniformách a s kultovním
automobilem Citroen DS a také natočila skvělé video
k singlu Attention Aux Hommes! (Pozor na muže!).
Hlavím tématem klipu je taneční souboj mezi českým
a francouzským teamem, které se předvádějí v tom,
kdo zatančí šílenější tanec. V klipu si samozřejmě
zahrála celá kapela (Mardoša s Milanem tvoří přímo
české soutěžící, Maťo je jejich masér, Klárka zase
porotkyně), krom nich se v něm ale objevilo i několik
zajímavých a hlavně zcela nečekaných osobností, které
se sešly ve fiktivní porotě – baletní Mistr Vlastimil
Harapes, obávaný kritik Jan Rejžek nebo bývalý děkan
FAMU Jan Bernard. Režisér videoklipu byl Jakub Kohák,
který tak s Tata Bojs poprvé spojil své jméno. Francouzský
podzim pak vyvrcholil výpravným koncertem v pražském
Sky Clubu Brumlovka, o jehož vizualizaci se opět postaral
Milan Cais a na kterém se mu podařilo co do technické
dokonalosti a symbiózy hudby a obrazu překročit i
samotné Biorytmy tour. Kdo tam nebyl, těžko by uvěřil.
Tento koncert byl také jakýmsi podprahovým křtem nové
edice alba Biorytmy. K původnímu albu přibylo ještě
jedno bonusové CD, sympatické ale je, že cena zůstává
pořád stejná. Na druhém CD najdete čtyři remixy z
Biorytmů od Veneer, Reynok, Liquida A a Nana Zorin
plus tuze veselou záležitost, kdy Tata Bojs remixovali
sami sebe a použili samply ze své nejhlubší historie.
Dále kompletní nahrávku ze studia v Kopřivnici, kde
se svým producentem Dušanem Neuwerthem pořídili zcela
nové verze skladeb Podmořská, Kovbojové a Vesmírná
a také interaktivní stopu s klipem Tanečnice.
Konec tohoto roku přinesl opět změnu na postu kytaristy,
kdy odešel Maťo Mišík a na jeho místo nastoupil Vladimír
Bár, který se v následujících měsících stává součástí
aktuální sestavy Tata Bojs.
*****
V roce 2003 sice skupina nevydala žádné nové album,
pouze v reedici dřevních nahrávek na 2CD s názvem
Šagalí léta, ale právě tento rok se stal momentálně
nejúspěšnějším rokem v historii skupiny.
V rámci vyhlášení Výročních cen APH Anděl 2002 získali
Tata Bojs hned dvě hlavní ceny a to Nejlepši videoklip
roku za Attentione Aux Hommes! (Pozor na muže!), ale
hlavně Album roku 2002 v kategorii rock za Biorytmy.
Další úspěchy na sebe dlouho nedaly čekat a tak skupina
postupně získává
také ocenění ve čtenářské anketě časopisu Report Žebřík
2002 a to rovněž hlavní cenu za videoklip roku a navíc
album Biorytmy bylo vyhlášeno druhým nejlepším albem
roku 2002 .
Další ocenění přišlo za nejhranější videoklip Stanice
O (dnes Óčko). Tata Bojs se tak s videoklipem Attention
Aux Hommes stali úplně prvními držiteli této ceny.
Na jaře roku 2003 proběhlo poslední turné skupiny,
zatím největší a nejvýpravnější turné ve své historii
s názvem Klid před buřinkou.
*****
Tata Bojs plánují i v roce 2004 opět výrazně zasáhnout
do dění na naší hudební scéně. Dlouho očekáváné album
skupiny Tata Bojs, příznačně pojmenované Nanoalbum,
vyjde v pondělí 7.6.2004 .
Vznikalo téměř deset měsíců, převážně v novém studiu
skupiny na domovské Deltě a určitě se zařadí po bok
předchozích úspěšných alb jako Futuretro, či Biorytmy,
které již naznačily cestu Tata Bojs ve hledání sjednocujících
témat pro každé jejich nové album.
A jaké je vlastně nové album Tata Bojs? Na to odpoví
sám Mardoša: „Naše nové album je koncepční. Vím, že
nemusíte vědět co tím myslíme, respektive, že koncepční
může být album z mnoha hledisek a svým způsobem byly
koncepční i některé naše předchozí desky. Koncepčnost
té nastávající by měla spočívat v tom, že jako celek
bude vyprávět příběh. Co se "žánru" příběhu
týče, jedná se o kombinaci sci-fi, low-fi, krimi a
romantiky okořeněné komediálními prvky. Jsme si vědomi
úskalí, které takový záměr přináší a snažíme se jich
vystříhat. Musím říct, že už jsme toho vystříhali
opravdu hodně... A proč se jmenuje Nanoalbu? Možná
to zní trochu prapodivně, ale vězte, že jsme se shodli
na tom, že takový název nejlépe vyjadřuje podstatu
alba a hlavně příběhu, který má vyprávět. Ten se totiž
z určité části odehrává v takzvaném "nanosvětě"
- v nepředstavitelně malých rozměrech uvnitř lidského
těla. V tom jezdí malincí "nanoboti" podobné
ponorkám, které zvenku řídí člověk - nanopilot. Abychom
alespoň trochu pronikli do základních principů nanotechnologií,
spojili jsme se s C.V.A.N. (Centrum pro výzkum a aplikaci
nanogamie), kde nám, jmenovitě docent Tečka, dodali
základní údaje a alespoň trochu nás zasvětili do proncipu.
Více o ději, zápletce, postavách a technologiích se
dozvíte až z dvanácti písniček samotného Nanoalba“
Diskografie :
Ukončete nás (1997)
Nekonečná stanice (1998)
Futuretro (2000)
Termixes (2001)
Biorytmy (2002)
Biorytmy + (2002)
Šagalí léta (2003 – reedice historických nahrávek)
Nanoalbum (2004)
www.tatabojs.cz
ZPĚT
|
|
|
