Zcela ojedinělé
je postavení skupiny Priessnitz na tuzemské klubové
scéně - přes přirozenou neprůraznost a antihvězdné
chování protagonistů narvané sály, na nichž fanoušci
sborově odzpívají většinu písniček, ceněná alba a
hudebními publicisty omýlaný kultovní přesah.
Přitom je tomu už 15 let, kdy se parta jesenických
mladíků, hrající do té doby pod názvem Chlapi z práce,
rozhodla přejmenovat svou kapelu podle legendárního
krajana, vodoléčitele Priessnitze. Těmi mladíky byli
zpěvák Jaromír Švejdík, kytarista Petr Kružík, basák
Libor Halíček, k nimž se na bicí přidal tehdy šestnáctiletý
Ladislav Kolompár a jako host kytarista Jiří Vaculík.
V roce 1991 natáčejí album Freiwaldau (Legend/1992),
které temným kytarovým zvukem nepodbízivě reaguje
na tehdejší gotickou vlnu, zároveň však neuchopitelně
vystihuje zamlžené fluidum rodného kraje.
V podobném duchu se nesou i další alba Nebel (Legend/1992)
a Hexe (Bonton/1994), z melanchiolických písní se
stávají hity a kapelu začíná vyzdvihovat kritika.
Nastává však odmlka, provázená personálními změnami
a pro další vývoj nikoliv nepodstatným přestěhováním
frontmana Jaromíra Švejdíka do Prahy.
Další album Seance (Indies records/1996) produkuje
Jan Muchow a leccos se mění: přibývají smyčce a skladby
jsou od prvotní úderné jednoduchosti posunuty k bohatším
aranžím a získávají písničkovější tvář. Stále si však
udržují charakteristickou uhrančivou atmosféru a to
i díky originálním Švejdíkovým textům znatelně obohaceným
městskou poetikou.
Následuje album Potichu (Indies records/1997), na
němž nalézáme kromě dvou zcela nových věcí akustické
předělávky starších písniček, poté remixový maxisingl
Zlatý déšť (Indies records/1999. Příjemným osvěžením
je spolupráce s Jesenickým smyčcovým orchestrem, z
níž vyplynulo několik nezapomenutelných společných
vystoupení.
Potvrzením statusu popové kapely v tom nejlepším slova
smyslu je vyvedené abum Zero (Escape/2001), jež ještě
prohlubuje dříve naznačené zklidnění. V této době
kapela hraje spíše sporadicky, její koncerty však
bývají událostí.
Důkaz o jedinečnosti klubového vystoupení skupiny
Priessnitz je možné nalézt na vynikajícím živáku Playlist
(Escape/2004), natočeném v březnu 2004 v nadvakrát
přeplněném Paláci Akropolis ve stávající sestavě Švejdík,
Kružík, Kolompár, Víša, za účasti prominentního hosta
Jana Muchowa v roli kytaristy a za zvukového dohledu
Dušana Neuwertha.
Album mimo jiné dokazuje, že základem tvorby Priessnitz
vždy byla dobře napsaná popová písnička, a že ačkoliv
poslední studiová tvorba se nesla v tónu jakéhosi
zmírnění, naživo jsou Priessnitz pořád syroví a energičtí.
Možná víc než kdy předtím...
Jestli se dá nějaká současná česká kapela označit
za bezmála kultovní, tak jsou to právě dnes už jesenicko-pražští
Priessnitz.
(vojta kostelecký, musicserver 28.3. 2004)
Od začátku recenze stále dokola používám superlativa
pro kvalitu i výjimečnost. Nejedná se o nedostatek
slovní zásoby. Priessnitz své osobité písničkářství
dotahují takřka dokonalosti. "Playlist"
navíc ukazuje, že to funguje i živě.
(honza binder, musiczone 21.6. 2004)
Stali se kultem, kritiky uznávanou a posluchači
milovanou kapelou, která na koncertech dokáže vytvořit
jedinečnou, strhující atmosféru
(jirka vanický, i-music 7.6. 2004)
Priessnitz mají pověst jedné z největších koncertních
atrakcí domácí klubové scény. Jejich vystoupení bývají
opravdu působivá, skupina na nich dokáže velmi sugestivně
navodit zvláštní, neuchopitelnou atmosféru evokující
tajemno rodných Sudet.
(jirka vanický, i-music 7.6. 2004)
Ale co, Priessnitz jsou a budou jedna ze zásadních
českých kytarovek.
(musicserver, ondřej pravda, 11.6. 2004)
www.priessnitz.com
ZPĚT
|
|
|