Apocalyptica jsou:
Eicca Toppinen
Paavo Lotjonen
Perttu Kivilaakso

Existuje celá řada hudebních stylů. Finská kapela Apocalyptica vytváří kombinaci, která svou famózností a originálním provedením odporuje všem alternativám hudebního světa. Pokud jste fanoušky těchto severských mistrů violoncella, víte, že jejich vstoupení jsou nabité živočišností a ryzím muzikantství. Apocalyptica nás o tom přesvědčila již několikrát a vždy to stálo za to.

Největším zlomem kariéry nejspíše bylo vystoupení v prestižním klubu Teatro v Helsinkách roku 1995, kde v podstatě na fleku podepsali smlouvu o vydání prvního alba. Jejich úspěch byl fenomenální.

Od roku 1993, kdy tito absolventi Sibeliuské Akademie poprvé pozvedli své zcela černé smyčce v rocknrollovém hněvu, vyšla z toho dvě kritikou opěvovaná i zatracovaná alba (jimiž si okamžitě vydobyli místo na hudebním nebi, společně s prvními zástupy fanoušků) Plays Metallica by Four Cellos (1996) a Inquisition Symphony.

S příchodem třetího alba nazvaného Cult už helsinští heavy metaloví cellisté protlačili svou do tmavých barev laděnou finskou dramatičnost na půl milionu prodaných alb ve dvaceti různých zemích světa. Cestou pobrali bezpočet cen, mezi nimi i prestižní Export Project of the Year ´97 Award. To není špatné na kapelu co začínala večerním hraním Metallicy jen tak pro potěšení, že ne? Poslední album Reflections je podle hlavního skladatele kapely Eicca Toppinena „Pokusem vymanit se z heavy metalové a rockové škatulky a vrátit se ke klasickým kořenům. Zároveň však jde o snahu přijít opět s něčím novým a hlubším, abychom ukázali, že nejsme jen tvůrci cover-verzí.“

Hudbu Apocalypticy jste mohli slyšet ve filmech „Your Friends and Neighbours“ nebo „Vidocq“ (u nás Fantom Paříže). Často také spolupracují s jinými umělci, většinou s osvědčenými zpěvačkami. Ženský hlas dodává skladbám nový feel a jak se zdá, hodlají finští géniové v jeho využití nadále pokračovat. Umělecká vize Apocalypticy pomalu přesahuje rámec hudební produkce a design alb se stává legendárním, nazýván „dekadentním black stylem“… oblečení s motivy Apocalypticy stojí za shlédnutí. V odborných kruzích si Apocalyptica vydobyla místo hlavně inovací na poli stylu hry na cello. Například přišli s naprosto novým způsobem držení smyčce, často používají i jeho opačnou stranu a průměrně sedřou za koncert dva až tři smyčce. Některé způsoby hraní se prostě musí vidět a záznamy z vystoupení nechávají klasické hráče zírat s otevřenou chlebárnou (mimo jiné hraní s cellem nad hlavou, za zády, ve stoje, přes vlasy, horizontálně, bubnování smyčcem, vybrnkávání oběma rukama… musí se to vidět!).

Kapela ve východní Evropě koncertuje docela často a česká republika není výjimkou. Nyní se naskýtá šance vidět je v rámci letního festivalu. A určitě to bude stát za to !!!!!

www.apocalyptica.com

ZPĚT